Jak už asi všichni víte, tak za printintinem stojíme celkem tři. Jsme sehraný tým kamarádek a papírenských milovníků zároveň. Společně jedna druhou skvěle doplňujeme, ale zároveň jsme každá úplně jiná a vnášíme tak do printintinu jinou energii. Proto bychom se vám rády představila každá zvlášť. V dubnu jsme vám už představily Aničku, tentokrát si vezmeme do hledáčku mou maličkost.

Kdybych měla sama sebe představit, tak bych se nejspíš charakterizovala jako holka s hlavou v oblacích, která má spoustu snů, ale ještě raději si ty sny plánuje a přemýšlí, jak je přeměnit v realitu. Miluju být ve společnosti svých přátel, ale taky být zalezlá sama doma s knížkou. Miluju cestovat, ale taky místo, kde žiju. Umím být přehnaně optimistická a jindy naopak pesimistická. A tak nějak je ve mě kousek všeho. Něčeho míň a něčeho víc.

Stejně jako Anička jsem pro vás odpověděla na pár otázek. Tak si udělejte pohodlí a pusťte se do čtení.

Co máš v printintin na starosti?

I přes to, že je většina lidí nesnáší, já miluju e-maily. Takže na mě většinou narazíte, pokud nám pošlete nějaký ten dotaz či připomínku. Dále se snažím mít pod kontrolou administrativu, distribuci, web, psaní blogu, posílání newsletterů a také mě moc baví vymýšlet koncept nových produktů.

Co děláš kromě printintinu? Jak trávíš svůj volný čas?

Pokud se mi podaří urvat pro sebe nějaký ten moment, tak moc ráda čtu, starám se o svých 54 pokojovek, procházím se po Praze a kochám se její krásou, jím a nebo ležím vyčerpaná v posteli a u toho buď sleduju Přátelé nebo hraju The Sims.

Jaké produkty z nabídky printintin máš nejraději?

Jeje, těch je! Vlastně asi všechny :D Obecně mám ráda ty vtipné, ale pokud mám jmenovat konkrétně, tak asi veškeré samolepky a to-do listy, které mi pomáhají každý den buď při tvoření mého bullet journalu nebo při práci.

Nejradostnější moment, který jsi díky printintin zažila?

Pro mě to byl jednoznačně křest naší první knížky Z lásky k písmu. Už od mala jsem snila o tom, že nějakou knížku vydám. Nikdy mě nenpadlo, že se to opravdu vyplní, ani že to bude právě o krasopísmu. O to víc jsem ráda, že jsem na ní mohla spolupracovat právě s Kačkou a Aničkou. No a na křestu jsem měla kolem sebe nejen moje printintin holky, ale taky ostatní lidi z redakce, kteří nám pomáhali, celou rodinu a přátelé. Společně jsme to moc mile oslavili a moc ráda na to vzpomínám.

Těch krásných momentů jsme ale prožily hodně. Mám moc ráda takový ty všední věci – když vymýšlíme nové nápady, smějeme se situacím, do kterých se dostáváme a hlavně to přátelství, které s holkama máme. Ve finále je možná na tom všem nejhezčí, když si každý obyčejný den vzpomenu, že můžu dělat to, co mě nejvíc baví a naplňuje.

Ne vždycky je všechno jen sluníčkové, prozradíš nám nějaký moment, který se v printintin nepovedl?

Popravdě, nic zásadního mě nenapadá. Když nepočítám nějaké ty chybičky v tisku nebo v komunikaci, tak si nevybavím nic závažného. V případě, že se nám něco nepovede, tak se na to vždy snažíme koukat jako na lekci, kterou víme pro příště.

Co tě nejvíc motivuje?

Můj bullet journal. Je to jako můj mozek na papíře a mám v něm všechna svoje přání, plány, úkoly i vzpomínky. Nejvíc motivační je pro mě ale vision board, který tam mám vytvořený.

Co bys poradila někomu, kdo si chce také založit firmu se svými výrobky?

Určitě do toho jděte. Časte se říká, že máte dělat věci srdcem, ale podle mě je to blbost. Určitě dělejte věci srdcem, ale používejte u toho i mozek.

Druhou radu, kterou bych dala je, nelpěte na dokonalosti, jinak nikdy nic nedotáhnete. (Stejně jak říká náš print Don’t let perfect be the enemy of the good.) Tím nemyslím, abyste vydávaly produkty, které jsou nedotažené, ale pamatujte, že nikdy nemůžete vychytat všechny chyby a drobné nedokonalosti jsou to, co dělají věci krásnými.

Rychlomedilonek nakonec – prozraď nám své nejoblíbenější:

Jídlo – Dim sum a Tacos. Do dneška nevím co z toho miliuju víc.

Koktejl –  Espresso Martini. Kamarádi to překřtili na Espresso Martina.

Písnička – Schoolin‘ Live of Beyoncé. Vlastně cokoliv od Beyoncé. A taky The Greatest Showman soundtrack.

Knížka – Girls Don’t Owe You Pretty od Florence Given, Detektivní série o detektivu Bergmanovi od Hanse Rosenfeldta a Nesnesitelná lehkost bytí od Millana Kundery.

Film – The Greatest Showman a Past na Rodiče

Herec/herečka – Jason Mamoa a Zac Efron

Papírenský výrobek – Notesy na bullet journal, washi pásky, samolepky všeho druhu a plánovače … nemůžu říct úplně všechno?

Papírenská značka – Fox and Fallow, Ohh Deer a Riffle paper

Kamenné papírnicví – Většinu oblíbených kamenných obchodů s papírem jsem objevila v Austrálii, pokud bych se měla držet na naší polokouli, tak moc ráda chodím k Adélce s Kubou z ePipí.

Papírenský e-shop – Jelikož všechny mé oblíbené značky prodávají online, musím se opakovat Fox and Fallow, Ohh Deer a Riffle paper

Psací potřeba – černý liner + zlatá a bílá gelovka

Barva – Často mám období jedné barvy, kterou mám nejraději. Momentálně je to hnědá, ale světle růžová je u mě taková stálice.

Česká značka – Koh-i-noor

Obchod – Jakýkoliv zapadlý obchůdek s duší nebo antiky

Místo na Zemi – Můj domov, Grebovka a pláž u Baltského moře, kam jezdíváme s rodinou

Ilustrátor – Magda Konečná, Adrian Macho a Kačka s Aničkou

Emoji – 🙈🤦‍♀️🤷🏼‍♀️🤭🖤🪴🏰🐨📝

Za printintin,
Martina

Zdravíme všechny cestovatelé, cestovatelky, výletníky, výletnice i výletňátka!

Po více než roce pandemie, kdy jsme se často mohli vypravit tak akorát do obýváku a zpátky, je téma cestování dost ošemetné. Ale i když nám teď všem moc chybí, jsem si jistá, že až zase budeme moci někam vyrazit, budeme si to užívat o mnoho víc. Stejně jako všechno, co k nám zase najde cestu po tom, co toho bylo nedostatek.

A tak bychom vám rády představily náš Cestovní deník, který vychází stejně jako naše předchozí dvě knížky ve spolupráci s nakladatelstvím CooBoo. A proč že cestovní deník vydáváme právě teď? Pravdou je, že nápad na vytvoření cestovního deníku jsme v hlavě měly už dlouho. Původní datum vydání bylo stanoveno na květen 2020 a my jsme se začátkem minulého roku nadšeně vrhly do příprav. Jak ale asi tušíte, brzy se ukázalo, že horší doba na vydání cestovního deníku nás potkat nemohla. Proto jsme se společně s nakladatelstvím rozhodli, že jeho vydání o rok odložíme. Nikdo tenkrát nepředpokládal, že se ještě za rok budeme stále potýkat s pandemií a jejími dopady, ale alespoň už vidíme nějaké světlo na konci tunelu a už alespoň můžeme zajet navštívit rodinu ve vedlejším okresu.

Vlastně mi přijde, že je teď na deník skvělý čas. První část deníku je totiž plánovací a kdy jindy budeme mít tolik času na snění než teď. A tak, až se k vám Cestovní deník dostane, vezměte tužku a vyplňte si váš cestovní bucket list se všemi místy, kam se určitě chcete podívat, a naplánujte první cestu, kterou pondniknete hned, jak to bude možné.

Deník jsme se snažily koncipovat tak, aby vám nepřinášel úzkosti z toho, že zrovna nemůžete podniknout cestu na druhý konec světa, ať už vám v tom brání pandemie nebo poloprázdná peněženka. Hlavní myšlenka, se kterou jsme deník tvořily, byla ta, že i na malé cestě se dají zažít velká dobrodružství. Zážitky se přece neměří počtem nacestovaných kilometrů, vyfocených fotek nebo lajků na sociálních sítích, ale tím, jak moc si výlety a dovolené užíváme my sami. Je jedno kde a jak často. Mnohem důležitější je s kým a jakým způsobem svůj volný čas trávíme. A proto určitě nečekejte s vyplňováním stránek deníku, až si budete moci vyrazit na vysněné Bora Bora, ale zapište si tam i ten skvělý týden strávený s kamarády na Mácháči. Jestli nás loňský rok něco pozitivního naučil, tak je to určitě to, že i u nás je spoustu krásných míst, která stojí za objevování.

Co v deníku najdu?

Protože každá cesta je dost individuální, dlouho jsme přemýšlely, jak deník sestavit, aby žádná stránka nepřišla nazmar i pokud pojedete na kratší výlet, ale zároveň, aby vám žádná stránka nechyběla, pokud se chystáte cestovat delší dobu. Nechtěly jsme tedy každé z cest přidělit pevný počet stránek, jak je zvykem. Nakonec jsme se rozhodly deník rozdělit do dvou částí.

První část je plánovací. Najdete v ní celkem šest cest, které si můžete podrobně rozplánovat. Najdete tu bucket list, stránku s důležitými informacemi, rozpočet, seznamem toho, co musíte zařídit i toho, co si zabalit. Zároveň můžete využít tři volné dvojstránky na poznámky, itineráře, a nebo cokoliv jiného, co si budete potřebovat naplánovat. Každá cesta má navíc stránku na stručnou reflexi a zhodnocení.

V druhé půlce deníku najdete prázdné stránky. Ty můžete využít dle své fantazie na samotné psaní deníku. Zaznamenejte si vzpomínky z každé cesty. Lepte fotky, pohledy, samolepky. Malujte. Nemusíte se omezovat prostorem. Mezi stránkami nejsou žádné předěly a kolik stránek věnujete jednotlivé cestě je už pouze na vás.

Krom toho najdete v deníku i pár stránek věnovaných cestování obecně. Můžete si zapsat, jaká místa jste už navštívili či kam byste se rádi v budoucnu podívali. Je tu prostor na vaše cestovatelská nej i na adresy všech, kterým chcete poslat pohled z velkých i malých dálek.

Součástí jsou také samolepky, kapsička na dokumenty a dvě záložky, kterými si můžete oddělit plánovací i deníkovou část.

 

UKÁZKA Z DENÍKU

 

---

Co my a cestování?

Anička

Mám pocit, že k cestování jsem byla vedena už od mala, tak nějak to bylo v rodině, a proto mě asi ani nikdy neopustí. Líbí se mi na něm ta volnost, nekonečné rozšiřování obzorů,  inspirace, spontánní objevování a tvorba zážitků na místech, kde byste to nejméně čekali.

S rodiči jsme jako malí jezdili k moři vždycky s Fischerem. Pamatuju si, jak nám v letadle stevardky vždycky daly to modré nafukovací letadýlko, které jsme hned na to propíchli při prvním hraní si na pláži. Moře jsme o jarních prázdninách vyměňovali za hory a v létě zase chodili nebo vyjížděli na kolech kopce Rakouska, Německa nebo i Čech. Jako malí jsme každoročně jezdili s celou rodinou a kamarády na Lipno a do Krkonoš. To jsou asi i místa, která mi zůstanou vždycky blízká a budu se tam ráda vracet, jsou plné vzpomínek a hřejivého pocitu domova. V dospělosti se pak konaly dvě zásadní cesty, jedna na rok do Anglie na střední školu a druhá na magistra do Holandska. A ačkoliv mi obě místa nepředstavitelně přirostla k srdci a ovlivnila, tak té naší české chalupářské přírodě se prostě nic na světě nevyrovná.

Když jsem byla malá, vždycky jsem se chtěla podívat na Hawaii, lákalo mě hlavně nekonečné moře a surfování. Tyhle dva zájmy mě neopustily, ale tentokrát mě více láká Portugalsko a Amerika, protože se k nim přidala další aktivita, kterou bych s cestováním ráda spojila – tradiční písmomalířství. Nevím, jestli je to celkovým dospíváním, unaveností z velkoměsta nebo prostým návratem k tomu, co člověk dělal v dětství, ale poslední dobou mě to táhne k přírodě. Láká mě prozkoumat hory, cesty a přírodu hlavně po svých, ať už s batohem na zádech nebo v dodávce. Probouzet se ve stanu za svitu sluníčku s výhledem na kopce nebo moře a být vděčná za to, že vůbec můžu. Tak uvidíme, jak se tahle další cestovatelská fáze vyvine. :)

Kačka

Na cestování mě nejvíc baví to, že se člověk naprosto odtrhne od všedního života a poznává nová místa, lidi a zvyky. Jsem typ člověka, co se ale i rád vrací na místa, která už zná. Kdekoliv se mi líbí, přeju si, abych se tam zase jednou mohla vrátit. Mezi místa, která mi hodně přirostla k srdci patří Řím a celá Itálie, kam jsme jezdili s rodiči na dovolené.. nekonečně dlouho dobu nepohodlným autobusem, bydleli jsme pod stanem, ale milovala jsem to tam. K dalším oblíbeným místům patří Amsterdam, Londýn a Berlín, který je tak trochu mých druhým domovem, a taky západní pobřeží Ameriky, místa jako San Francisco, Yosemite, Grand Canyon a San Diego, kde jsem několik prázdnin po sobě trávila s kamarády čas na Comic Con jako největší ‘nerd’ :D Na to doteď hrozně ráda vzpomínám. Teď mě to ale čím dál víc láká na druhou stranu zeměkoule, ráda bych se jednou podívala do Japonska, Korei nebo do Vietnamu. Na cestování je krásná i ta doba, kdy je člověk sice doma, ale něco mu připomene pocit z místa, které navštívil, a to těšení se a touha zase někam vyrazit. Doufám, že tenhle těžko popsatelný a nenahraditelně krásný pocit budete zažívat i při plánování s naším deníkem :)

Martina

Ještě před pár lety jsem na cestování byla hrozná. Vždycky jsem se hrozně stresovala, chtěla jsem být všude s dost velkým předstihem a všechno jsem potřebovala mít naplánované do poslední minuty. Z toho mě naštěstí vyléčila cesta do Austrálie. Když jsem totiž jednou překonala tu neskutečnou dálku, veškeré cestování po Evropě se mi najednou zdálo mnohem jednodušší a tudíž nebylo potřeba se stresovat. Po druhé jsem do Austrálie dokonce letěla úplně bez plánů a objevila kouzlo spontánního cestování. :)

Co se týče mých nejoblíbenějších cest, kromě zmíněné Austrálie, která je samozřejmě nádherná, moc ráda vzpomínám na dovolenou na úchvatném ostrově Madeira. Co se týče mých cestovatelských snů, mám ráda historii a tak ráda cestuji po starých městech či zámcích. Momentálně mám dlouhý seznam míst po Evropě, které jsem ještě nestihla navštívit a to jsou doslova za humny. Tím největším snem je asi Skandinávie, zejména Švédsko a Dánsko. Z těch delších cest bych se jednou moc ráda podívala na Maledivy nebo do Karibiku.

---

 

Deník je v prodeji od 17. května a seženete ho ve většině knihkupectví a nebo v předprodeji na našem webu, kde k deníku získáte i další sadu samolepek! K deníku také vydáváme kromě zmíněných samolepek i sadu pohledů a skvělý print na zeď.

Jsme moc rády, že vás pomocí toho deníku budeme moci na cestách doprovázet. Budeme rády, pokud s námi budete sdílet místa, kam se s vámi deník vydal pomocí hashtagu #CestujiSPrintintin nebo přes mail hello@printintin.cz. Tak se pusťte do plánování a mějte na paměti, že je vždy lepší mít album plné vzpomínek než dům plný nesmyslů. :)

Za printintin,
Martina

Jsme tři. Sehraný tým kamarádek a papírenských milovníků zároveň. Společně jedna druhou skvěle doplňujeme a tak už několik let tvoříme pod značkou printintin. Každá jsme úplně jiná a vnášíme do printintinu jinou energii, a tak bychom se vám rádi představila každá zvlášť. První kolo padlo, jako obvykle, na Aničku. Je z nás totiž nejstatečnější!

Sama o sobě říká, že je takový věčný snílek s bujnou fantazií. Vizionář s hlavou plnou nápadů, až někdy neví, na jaký dřív skočit. Miluje ruční práci a řemeslo. K tvoření potřebuje přírodu a klid. I přesto, že je velký introvert, jakmile je mezi svýma, je z ní jedno velký trdlo, co je uvnitř pořád hravý dítě.

Anička pro vás zodpověděla pár otázek, tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení. A jak by vám Anička sama doporučila, uvařte si k tomu šálek dobré kávy. ☕️

Co máš v printintin na starosti?

Řekla bych, že hlavně velký snění a podporu ve vizualizaci, kam bychom to mohli dotáhnout. Mám takovou schopnost holky vždycky namotivovat, co všechno bychom mohly vyrábět, tvořit a jak by to mohlo vypadat a nafouknout to do nekonečných rozměrů. 😄

Ale jinak se starám o chod a vyhotovení zakázek, sazbu a vizuální stránku našich knížek, chod naší Facebookové skupiny Z lásky k písmu a printintin výzvy a příležitostný focení a budování značky. Společně s Kačkou tvoříme designy na naše produkty, a pak často nabízím ruku, kde je prostě potřeba.

Co děláš kromě printintinu? Jak trávíš svůj volný čas?

Tyjo, pojem “volný čas” v poslední době upřímně moc neznám. 😅 Mám potřebu furt něco dělat, hýbat se a být aktivní. Nic nedělání, lenošení nebo zůstávání na jednom místě mě trochu zabíjí, takže to, co dělám ve “volném čase” není pro mě “volný čas”, ale spíš střádání různých impulsů, které pak inspirují moji další tvorbu. Pokud nejsem vysloveně vyflusaná, unavená a vyhořelá, kdy už potřebuju fakt jen ležet na gauči, sledovat třetí sérii seriálu a nemám náladu na nic, tak dělám všechno možné. Potřebuju svoji kreativní mysl stále něčím zabavovat – novými projekty, který ani nemusí být reálné, posloucháním hudby a přemýšlením o tom, co nového vytvořit, sledováním filmů, tancováním na nějaký pořádný funky songy při uklízení nádobí, běháním a procházkami v přírodě, nekonečným rozebíráním života nad šálkem kávy nebo koukáním na to, jak ostatní tvoří. Za vším mám vždycky nějaký záměr, určitý prvek, co mě něco nového naučí a otevře zas prostor něčemu novému.

Jaké produkty z nabídky printintin máš nejraději?

Miluju náš pohled o zadku. V poslední době jsem si oblíbila to-do listy, používám je na denní bázi, jsou jednoduché, rychlé a na konci dne je jen jednoduše odtrhnu a cítím se skvěle (ne každý den samozřejmě). Jen mi je té odtrhnuté druhé nepopsané stránky vždycky líto, tak ji schovávám a používám potom na různé poznámky.

Nejradostnější moment, který jsi díky printintin zažila?

Tyjo, já asi nemám jeden nej. Mám víc těch malých – naše schůzky a nekonečný brainstormingování, první vytisklá várka sešitů, první tisky zakázek, víkendový all-day kreslení na náš první market, příjemný kreslení zahradnickejch a kávovejch samolepek, emaily na zajímavý vysněný spolupráce atd.

Ne vždycky je všechno jen sluníčkové, prozradíš nám nějaký moment, který se v printintin nepovedl?

Haha, no těch je taky víc. Ale jsou to taky takové ty malé, jednou za čas se něco nepovede a to je normální. Blbě vytisklá data, překlep v tisku, problém s poštou, momenty, kdy se spolu na věcech neshodneme a potřebujeme najít zlatej střed pro všechny, vydržet bejt trpělivý, časový nestíhačky, dělání deseti věcí najednou, nekonečný vracení a úpravy tiskových dat atd. Ale já na tyhle momenty většinou nekoukám tak černě, prostě k tomu patří, důležitý, aby se z nich člověk něco naučil do příště, uznal chybu a nepo** se z toho. 👀

Co tě nejvíc motivuje?

Lidi a vize. Lidi mi poskytujou inspiraci a vize, jak by něco mělo vypadat mi zas dává ten drive jít si za tim. Mám ráda konverzace s kamarády o životě a o nás samotných, který nás nutí k zamyšlení a s přicházením nových řešení. A pak určitě různý pep talky, to je takový moje guilty pleasure.

Co bys poradila někomu, kdo si chce také založit firmu se svými výrobky?

Dělejte to srdcem. Já vim, že to z ní jako strašný klíšé, ale jestli fakt něco chcete dělat a chcete, aby vás to bavilo a bavilo to i ostatní a někomu to něco dalo, tak k tomu ta láska prostě patří. Protože podnikání a žádná práce neni jednoduchá cesta, často narážíte na spoustu výmolů a to jediný, jak všechny ty výmoly přejedete je to, že vás bude držet provaz upřímný lásky k tomu, co tvoříte a děláte, protože vás to baví. Chápu, že se to může zdát naivní, ale věřim tomu, že když někdo dělá něco, co ho baví, tak se to odráží jak v jeho výrobku, komunikaci, povaze, jednání s lidma, prostě ve veškerym jeho podnikání a zákazníci to vidí, jeho tvorba má pak mnohem vyšší hodnotu.

Rychlomedilonek nakonec? Prozraď nám své nejoblíbenější:

jídlo – svíčková

koktejl – banánovej 😄 a alkoholickej tyjo to asi nemám, rozhoduju se dost on the spot podle toho, na co mám zrovna chuť, jestli něco svěžího nebo víc těžšího

písnička – Upřímně…asi cokoliv od Johna Mayera, ale nejoblíbenější od něj In the Blood a Slow Dancing in a Burning Room

knížka – Big Magic: Creative Living Beyond Fear – Elizabeth Gilbert a Kraď jako umělec od Austina Kleona

film – Flipped a Harry Potter a kámen mudrců

herec/herečka – tu asi nemám

papírenský výrobek – Pentel brush sign pen

papírenská značka – taky asi žádnou nemám, ale cokoliv z výtvarnejch potřeb, hlavně kroužkový skicáky

kamenné papírnicví – výtvarný potřeby mezi Andělem a Arbesovym náměstí v Praze

papírenský e-shop – ten asi nemám

psací potřeba – obyčejná tužka

barva – váhám mezi klasickou černou a takovou jemně naoranžovělou červenou

česká značka – Koh-i-noor

obchod – Dánský Sostrene Grene a Holandský Sissy Boy

místo na Zemi – les v Holandsku a nebo můj oblíbenej strom na kopci u nás za chalupou na Šumavě

ilustrátor – u nás Eliška Podzimková, a zahraniční Gemma O Brien.

emoji – jejda, no těch je – ale tyhle tři mám asi nejradši ✨🌻🌈

 

Za printintin,
Martina & Anička

.

Když jsem v minulém příspěvku slibovala, že budeme vydávat články i jindy než u příležitosti vydání nové knihy, myslela jsem to vážně. Rovnou jsem si to přidala na seznam svých předsevzetí na 2021 a sama sobě se zavázala, že alespoň jednou za měsíc pro vás něco sepíšu. No a jelikož se ztotožňuji s rčením, že leden je pouze testovací měsíc a rok začíná pořádně až v únoru, pomineme fakt, že jsem článek v lednu nestihla a přesuneme se rovnou k článku únorovému. 😅

O čem článek bude jsem měla jasno poměrně rychle. Mám totiž pocit, že k nám přichází noví zákazníci (děkujeme! 🙏🏼), kteří vlastně možná nevědí, kdo za printintinem stojí a jaký je náš příběh. A tak jsem se rozhodla to všechno shrnout, ať v tom máme jasno. Tak jdeme na to!

 

… se v Praze a v jednom menším městě na severu Čech narodily tři kreativní duše. Ano, byly jsme to my – Anička, Kačka a Martina. V té době jsme ještě netušily, že se nám jednou zkříží cesty a že spolu začneme tvořit náš papírový sen. Už v té době jsme ale rády kreslily, psaly, vyráběly, vymýšlely a hlavně milovaly výlety do papírnictví. Už od mala se nám v šuplíku válely různé sešity, tužky všech barev a další velice důležité papírenské poklady. Po celou tu dobu nám na českém trhu ovšem chyběly produkty, se kterými bychom byly naprosto spokojené. A právě to jsme se rozhodly o pár let později změnit.

 

Psal se rok 2014 a naše osudy se konečně začaly proplétat. Společně jsme se ocitly na půdě naší Alma mater. Kačka v druhém ročníku a já s Aničkou jako nezkušení prváci. Společně jsme se v rámci oboru Multimédia v ekonomické praxi učily všechna grafická pravidla, základy marketingu, jak správně fotit i natáčet. A všechny tyto dovednosti jsme měly brzy zhodnotit…

 

…a hodnotily jsme je hned v rámci našeho závěrečného bakalářského projektu. Všechny jsme se ocitly na semináři, kde zadání bylo jediné – rozdělte se do skupin a vytvořte něco reálného. A jsem si jistá, že to byl osud, který zařídil, že jsme na sebe “zbyly”. Pamatuji si, jako kdyby to bylo včera, jak jsem si k holkám přisedla na chodbě a společně jsme zjistily, že žádná z nás ještě nemá skupinu. A na rozdíl od většiny našich spolužáků se naše skupina nerozpadla po úspěšném obhájení bakalářské práce.

V tu dobu se Kačka už několik let věnovala letteringu a ručnímu písmu obecně. Dokonce si moderní kaligrafii zvolila jako téma své bakalářky a kvůli tomu, aby se psaní mohla věnovat naplno, dokonce opustila svou původní pracovní pozici a vrátila se zpět do školních lavic. Mě a Aničku písmo také moc bavilo, a tak jsme se rozhodly, že se pokusíme spojit lásku k písmu s láskou k papíru a nápad na založení vlastního papírnictví byl na světě. Po pár společných schůzkách jsme brzy zjistily, že máme i stejnou vizi – chceme vyrábět produkty, které budou nejen pěkné, ale i vtipné, kvalitní, šetrné k přírodě a hlavně budou dělat radost našim zákazníkům. A toho se držíme dodnes.

Po ujasnění naší vize i cílů jsme se pustily do práce. V tento moment nám už bylo jasné, že všechny chceme v projektu pokračovat bez ohledu na to, jak dopadne náš kurz. Musely jsme vymyslet značku i její název. Z nekončícího brainstormingu nám vzešly desítky možných názvů, ale jen jeden nám zněl už od začátku správně – printintin. Často se nás lidi ptají, co to slovo znamená. Neznamená nic, ale zároveň všechno. Vybraly jsme si ho pro jeho hravost a radost, kterou jsme chtěly už od začátku lidem přinášet.

Co se týče našeho semináře, od vedoucích jsme dostaly spoustu užitečných rad. Bylo ovšem znát, že printintinu příliš nevěří. Bylo to částečně tím, že nikdo z poroty nebyl naší cílovou skupinou, ale také tím, že v té době se teprve pomaličku začalo dostávat pozornosti lokální výrobě. Pochyby, jestli se najdou zákazníci stejně nadšení pro ‘papírenské nezbytnosti’, kteří budou ochotní podpořit u nás vyrobené produkty a autorskou tvorbu, byly určitě na místě. My to ale měly naopak. Čím více jsme se do práce ponořovaly, tím více jsme věřily, že tohle je “to ono”. S úsměvem na rtech vzpomínám na naše každotýdenní schůzky v kavárnách, kde jsme vymýšlely vše možné i nemožné.

Jako první věc, na kterou jsme se zaměřily, byl vývoj produktů. Prvním se stal symbolicky sešit. A ještě před Vánoci jsme měly v rukou první testovací várku.

 

 

Prvotním úkolem printintinu v novém roce bylo obhájit naše kredity. Protože pro nás bylo nejdůležitější vyvinout opravdu kvalitní produkt, strávily jsme nejvíce času právě výzkumem materiálu a hledáním a testováním nejrůznějších papírů, abychom našly ty pravé, které by splňovaly všechny naše požadavky. Kvůli tomu se nám nepodařilo naplno dodržet původní poněkud ambiciózní harmonogram projektu. K obhajobě jsme ovšem nastoupily sebevědomé a s jasným plánem, který nám kredity nakonec úspěšně vybojoval.

Prvním krokem našeho plánu bylo zajistit finance na rozjezd firmy, které jsme se rozhodly zkusit získat pomocí crowdfunfingu. Začaly jsme tedy s důkladnou přípravou kampaně na Startovači, která byla k naší velké radosti úspěšná. Název dostala “Moje srdce bije pro papír” a díky ní začalo bít i srdce printintinu.

Mezi školními povinnosti jsme začaly vyrábět první produkty, které jsme posílaly našim přispěvovatelům ze Startovače. Jenom jejich balení nám trvalo několik dní!

   

A pak už to začalo být vážné. Založení firmy. První vystavená faktura. První zakázky. Právě velká vlna zakázek, která se na nás snesla po kampani na Startovači, odložila otevření vysněného e-shopu. Nicméně zakázky jsme vytvářely, jako doposud, s radostí a byly mezi nimi i ty, na které jsme dodnes pyšné, jako například sešity pro Becherovku, výlohy pro Manufakturu nebo diáře pro Loono, na kterých spolupracujeme dodnes.

Psal se 14. listopad a my dokončily poslední úpravy na e-shopu, který jsme ten den konečně spustily. Od té doby k vám putují sešity, ale i další produkty, které jsme postupně do sortimentu přidávaly.

 

Hned v dalším roce jsme do naší nabídky přidaly printy, přáníčka, pohledy, nedatované diáře, placky a velmi populární samolepky. Vše jsme představily na našem prvním marketu, kde jsme se se zákazníky poprvé setkaly i v offline světě. To jsme si samozřejmě ihned zamilovaly a začaly se pravidelně účastnit i dalších marketů.

    

V roce 2018 jsme také všechny úspěšně odstátnicovaly a rozloučily se (pouze fyzicky) s Aničkou, která jela sbírat nové umělecké zkušenosti na studia do Holandska.

 

O rok později jsme si splnily další sen. Většinu roku jsme strávily psaním naší první knížky Z lásky k písmu, aneb základy letteringu a moderní kaligrafie. (Celý náš rok v detailu tedy najdete shrnutý v tomto článku.) I když to chvílemi bylo docela náročné, celý proces psaní a tvorby knížky jsme si užily a završily to tím nejkrásnějším křtem, na který dodnes rády vzpomínáme.

Jediná další věc, kterou si z tohohle roku pamatuji, je “Velký vánoční marketový maraton,” který jsem si tentokrát užila sama, jelikož Anička studovala v zahraničí a Kačka si (určitě naschvál) zlomila nohu. Pro mě to znamanalo extra workout (zkuste tahat krabice plné papíru) a extra méně spánku (zkuste si pět víkendů za sebou nemít volno).

 

Jak všichni bohužel víme, celý rok 2020 se točil okolo koronaviru. A to znamenalo komplikace i pro nás. S holkama jsme se mimo obrazovku skoro celý rok neviděly, ale na printintinu jsme pracovaly i nadále. Se všemi restrikcemi přišla omezení i pro nás a my nemohly prodávat naše zboží ani v obchodech, do kterých pravidelně dodáváme, ani na většině marketů. Vy jste nás ovšem zahrnuli hromadou objednávek na e-shopu, a my tak díky vám dokázaly naše milované papírnictví udržovat při životě. Za to vám nesmírně děkujeme!

I v tomto nelehkém roce jsme ovšem zvládly vydat další knihu – Čas na Vánoce. Její téma bylo, jak již název napovídá, vánoční a o tom, jak se v létě píše vánoční knížka, si můžete přečíst tady.

 

Nastal rok 2021 a my máme na letošek spoustu plánů, jak náš printintin opět posunout. Máme miliony nápadů, které chceme zrealizovat. Těšit se můžete na kupu nových produktů, projektů, dalších článků a od tohoto měsíce spouštíme i pravidelný newsletter. V každém na vás bude čekat malé překvapení, nezapomeňte se tedy pod článkem přihlásit, ať vám žádná z novinek neuteče! :)

Za printintin,
Martina

 

Jelikož ten náš blog trochu zaostává, rozhodla jsem se udělat tradici alespoň z toho, že vydáme článek vždy po dokončení nové knížky a prozradíme vám trochu informací ze zákulisí o tom, jak naše práce vypadala. Takže vám opět po roce přináším radostnou novinu. (A slibuju, že jednoho dne budeme vydávat víc článků než knížek!)

Ano, je to tak. Už podruhé jsme se spojily s nakladatelstvím CooBoo a s pomocí jejich úžasné šéfredaktorky Terezy Eliášové a jejího skvělého týmu jsme začátkem října letošního roku vydaly další kousek. Tentokrát o Vánocích.

Myslím, že ani jedna z nás by to nenazvala úplně knížkou, ale spíše plánovačem či deníčkem. Jméno nese celkem vystihující – “Čas na Vánoce.” Vystihující proto, že vznikl hlavně s vidinou vám během chaotického adventu přinést alespoň trochu klidu a času si ty Vánoce pořádně užít. Všechny plánovací milovníky totiž zaručeně potěší mít všechno zapsané na papíře. Kreativní duše zas ocení prostor ke tvoření a zapisování si svých myšlenek, zážitků i pocitů. (A protože máme rády malé dárky navíc, najdete v knížce i vložený balicí papír, visačky a přáníčka a samolepky!)

Ptáte se, jestli i přípravy tohoto vánočního společníka probíhaly ve stejném klidu jako vaše následující Vánoce? Jestli předpokládáte, že ne, předpokládáte správně. Celý nápad i (opožděný) začátek tvoření totiž probíhal ve znamení koronaviru. Myslím, že vám mohu oznámit, že “Čas na Vánoce” je pravděpodobně první knížka více autorů, nad kterou se její tvůrci ani jednou nesešli osobně. Kvůli karanténám a uzavřeným hranicím totiž veškerá naše komunikace probíhala online. A i přes tyto překážky si myslím, že jsme to zvládly skvěle. Jen prokrastinace jsme si neužily tolik jako při společném psaní v jedné místnosti – tentokrát nebylo žádné víno ani demonstrace. I tak ale musím říct, že jsme si práci jako vždy moc užily a kdybychom neměly deadline, knížku vylepšujeme ještě dodnes. Dále musím podotknout, že jsme velmi ocenily zkušenosti z přípravy naší první knížky, díky kterým jsme finální dílo vyexportovaly za méně než týden. Jo, opakování je matka moudrosti! 

Kromě vymýlšení spousty nápadů, co všechno do knížky napsat, a kreslení všech těch roztomilých ilustrací jsme měli ještě jednu výzvu – hodit se do vánoční nálady uprostřed horkého léta. Což byla zajímavá zkušnost, protože sedět celí zpocení v parném dni u počítače a v hlavě se snažit dát dohormady obrázek toho, jak jste o Vánocích zachumlaní v dece, upíjíte horkou čokoládu a pečete cukroví je v celku dobrý test toho, jak dobrou máte vůli udržet kontrastní myšlenky, distancovat se od okolí a nezpotit se u toho ještě víc. Myslím, že se to povedlo na výbornou. Lásku nebeskou jsem si sice nepustila a ani cukroví jsem si nepekla. Ale jsem trochu překvapená, že sousedi nevolali do Bohnic poté, co z mého pokoje slyšeli v srpnu hrát koledy, když jsem pro vás sestavovala vánoční playlisty.

Přiznám se, že kvůli tomu všemu, co se ve světě děje, mám letos z Vánoc docela vítr. Ale neskutečně se těším, až si všechno do knížky sama vyplním. Vím totiž, že mě knížka uklidní a pomůže mi zůstat nad věcí, ať nás čeká cokoliv. Mojí osobně nejoblíbenější částí je rekapitulace uplynulého roku a plánování toho dalšího. Myslím, že restart už potřebuje spousta z nás. :)

Stejně jako předchozí knížka i ta druhá nám dělá obrovskou radost a doufáme, že se bude líbit i vám. Seženete jí na našem eshopu nebo ve všech větších knihkupectvích. Tak si pro ni skočte, zapalte si svíčku, pusťte si třeba Grinche a dejte se do plánování.  

Za printintin,
Martina

P.S. Do Vánoc už zbývá pouze 37 dní!