fbpx

Autor: Martina

Holky z printintin – Martina

Jak už asi všichni víte, tak za printintinem stojíme celkem tři. Jsme sehraný tým kamarádek a papírenských milovníků zároveň. Společně jedna druhou skvěle doplňujeme, ale zároveň jsme každá úplně jiná a vnášíme tak do printintinu jinou energii. Proto bychom se vám rády představila každá zvlášť. V dubnu jsme vám už představily Aničku, tentokrát si vezmeme do hledáčku mou maličkost.

Kdybych měla sama sebe představit, tak bych se nejspíš charakterizovala jako holka s hlavou v oblacích, která má spoustu snů, ale ještě raději si ty sny plánuje a přemýšlí, jak je přeměnit v realitu. Miluju být ve společnosti svých přátel, ale taky být zalezlá sama doma s knížkou. Miluju cestovat, ale taky místo, kde žiju. Umím být přehnaně optimistická a jindy naopak pesimistická. A tak nějak je ve mě kousek všeho. Něčeho míň a něčeho víc.

Stejně jako Anička jsem pro vás odpověděla na pár otázek. Tak si udělejte pohodlí a pusťte se do čtení.

Co máš v printintin na starosti?

I přes to, že je většina lidí nesnáší, já miluju e-maily. Takže na mě většinou narazíte, pokud nám pošlete nějaký ten dotaz či připomínku. Dále se snažím mít pod kontrolou administrativu, distribuci, web, psaní blogu, posílání newsletterů a také mě moc baví vymýšlet koncept nových produktů.

Co děláš kromě printintinu? Jak trávíš svůj volný čas?

Pokud se mi podaří urvat pro sebe nějaký ten moment, tak moc ráda čtu, starám se o svých 54 pokojovek, procházím se po Praze a kochám se její krásou, jím a nebo ležím vyčerpaná v posteli a u toho buď sleduju Přátelé nebo hraju The Sims.

Jaké produkty z nabídky printintin máš nejraději?

Jeje, těch je! Vlastně asi všechny :D Obecně mám ráda ty vtipné, ale pokud mám jmenovat konkrétně, tak asi veškeré samolepkyto-do listy, které mi pomáhají každý den buď při tvoření mého bullet journalu nebo při práci.

Nejradostnější moment, který jsi díky printintin zažila?

Pro mě to byl jednoznačně křest naší první knížky Z lásky k písmu. Už od mala jsem snila o tom, že nějakou knížku vydám. Nikdy mě nenpadlo, že se to opravdu vyplní, ani že to bude právě o krasopísmu. O to víc jsem ráda, že jsem na ní mohla spolupracovat právě s Kačkou a Aničkou. No a na křestu jsem měla kolem sebe nejen moje printintin holky, ale taky ostatní lidi z redakce, kteří nám pomáhali, celou rodinu a přátelé. Společně jsme to moc mile oslavili a moc ráda na to vzpomínám.

Těch krásných momentů jsme ale prožily hodně. Mám moc ráda takový ty všední věci – když vymýšlíme nové nápady, smějeme se situacím, do kterých se dostáváme a hlavně to přátelství, které s holkama máme. Ve finále je možná na tom všem nejhezčí, když si každý obyčejný den vzpomenu, že můžu dělat to, co mě nejvíc baví a naplňuje.

Ne vždycky je všechno jen sluníčkové, prozradíš nám nějaký moment, který se v printintin nepovedl?

Popravdě, nic zásadního mě nenapadá. Když nepočítám nějaké ty chybičky v tisku nebo v komunikaci, tak si nevybavím nic závažného. V případě, že se nám něco nepovede, tak se na to vždy snažíme koukat jako na lekci, kterou víme pro příště.

Co tě nejvíc motivuje?

Můj bullet journal. Je to jako můj mozek na papíře a mám v něm všechna svoje přání, plány, úkoly i vzpomínky. Nejvíc motivační je pro mě ale vision board, který tam mám vytvořený.

Co bys poradila někomu, kdo si chce také založit firmu se svými výrobky?

Určitě do toho jděte. Časte se říká, že máte dělat věci srdcem, ale podle mě je to blbost. Určitě dělejte věci srdcem, ale používejte u toho i mozek.

Druhou radu, kterou bych dala je, nelpěte na dokonalosti, jinak nikdy nic nedotáhnete. (Stejně jak říká náš print Don’t let perfect be the enemy of the good.) Tím nemyslím, abyste vydávaly produkty, které jsou nedotažené, ale pamatujte, že nikdy nemůžete vychytat všechny chyby a drobné nedokonalosti jsou to, co dělají věci krásnými.

Rychlomedilonek nakonec – prozraď nám své nejoblíbenější:

Jídlo – Dim sum a Tacos. Do dneška nevím co z toho miliuju víc.

Koktejl –  Espresso Martini. Kamarádi to překřtili na Espresso Martina.

Písnička – Schoolin‘ Live of Beyoncé. Vlastně cokoliv od Beyoncé. A taky The Greatest Showman soundtrack.

Knížka – Girls Don’t Owe You Pretty od Florence Given, Detektivní série o detektivu Bergmanovi od Hanse Rosenfeldta a Nesnesitelná lehkost bytí od Millana Kundery.

Film – The Greatest Showman a Past na Rodiče

Herec/herečka – Jason Mamoa a Zac Efron

Papírenský výrobek – Notesy na bullet journal, washi pásky, samolepky všeho druhu a plánovače … nemůžu říct úplně všechno?

Papírenská značka – Fox and Fallow, Ohh DeerRiffle paper

Kamenné papírnicví – Většinu oblíbených kamenných obchodů s papírem jsem objevila v Austrálii, pokud bych se měla držet na naší polokouli, tak moc ráda chodím k Adélce s Kubou z ePipí.

Papírenský e-shop – Jelikož všechny mé oblíbené značky prodávají online, musím se opakovat Fox and Fallow, Ohh DeerRiffle paper

Psací potřeba – černý liner + zlatá a bílá gelovka

Barva – Často mám období jedné barvy, kterou mám nejraději. Momentálně je to hnědá, ale světle růžová je u mě taková stálice.

Česká značka – Koh-i-noor

Obchod – Jakýkoliv zapadlý obchůdek s duší nebo antiky

Místo na Zemi – Můj domov, Grebovka a pláž u Baltského moře, kam jezdíváme s rodinou

Ilustrátor – Magda Konečná, Adrian Macho a Kačka s Aničkou

Emoji – 🙈🤦‍♀️🤷🏼‍♀️🤭🖤🪴🏰🐨📝

Za printintin,
Martina

O tom, jak jsme v lockdownu tvořily cestovní deník

Zdravíme všechny cestovatelé, cestovatelky, výletníky, výletnice i výletňátka!

Po více než roce pandemie, kdy jsme se často mohli vypravit tak akorát do obýváku a zpátky, je téma cestování dost ošemetné. Ale i když nám teď všem moc chybí, jsem si jistá, že až zase budeme moci někam vyrazit, budeme si to užívat o mnoho víc. Stejně jako všechno, co k nám zase najde cestu po tom, co toho bylo nedostatek.

A tak bychom vám rády představily náš Cestovní deník, který vychází stejně jako naše předchozí dvě knížky ve spolupráci s nakladatelstvím CooBoo. A proč že cestovní deník vydáváme právě teď? Pravdou je, že nápad na vytvoření cestovního deníku jsme v hlavě měly už dlouho. Původní datum vydání bylo stanoveno na květen 2020 a my jsme se začátkem minulého roku nadšeně vrhly do příprav. Jak ale asi tušíte, brzy se ukázalo, že horší doba na vydání cestovního deníku nás potkat nemohla. Proto jsme se společně s nakladatelstvím rozhodli, že jeho vydání o rok odložíme. Nikdo tenkrát nepředpokládal, že se ještě za rok budeme stále potýkat s pandemií a jejími dopady, ale alespoň už vidíme nějaké světlo na konci tunelu a už alespoň můžeme zajet navštívit rodinu ve vedlejším okresu.

Vlastně mi přijde, že je teď na deník skvělý čas. První část deníku je totiž plánovací a kdy jindy budeme mít tolik času na snění než teď. A tak, až se k vám Cestovní deník dostane, vezměte tužku a vyplňte si váš cestovní bucket list se všemi místy, kam se určitě chcete podívat, a naplánujte první cestu, kterou pondniknete hned, jak to bude možné.

Deník jsme se snažily koncipovat tak, aby vám nepřinášel úzkosti z toho, že zrovna nemůžete podniknout cestu na druhý konec světa, ať už vám v tom brání pandemie nebo poloprázdná peněženka. Hlavní myšlenka, se kterou jsme deník tvořily, byla ta, že i na malé cestě se dají zažít velká dobrodružství. Zážitky se přece neměří počtem nacestovaných kilometrů, vyfocených fotek nebo lajků na sociálních sítích, ale tím, jak moc si výlety a dovolené užíváme my sami. Je jedno kde a jak často. Mnohem důležitější je s kým a jakým způsobem svůj volný čas trávíme. A proto určitě nečekejte s vyplňováním stránek deníku, až si budete moci vyrazit na vysněné Bora Bora, ale zapište si tam i ten skvělý týden strávený s kamarády na Mácháči. Jestli nás loňský rok něco pozitivního naučil, tak je to určitě to, že i u nás je spoustu krásných míst, která stojí za objevování.

Co v deníku najdu?

Protože každá cesta je dost individuální, dlouho jsme přemýšlely, jak deník sestavit, aby žádná stránka nepřišla nazmar i pokud pojedete na kratší výlet, ale zároveň, aby vám žádná stránka nechyběla, pokud se chystáte cestovat delší dobu. Nechtěly jsme tedy každé z cest přidělit pevný počet stránek, jak je zvykem. Nakonec jsme se rozhodly deník rozdělit do dvou částí.

První část je plánovací. Najdete v ní celkem šest cest, které si můžete podrobně rozplánovat. Najdete tu bucket list, stránku s důležitými informacemi, rozpočet, seznamem toho, co musíte zařídit i toho, co si zabalit. Zároveň můžete využít tři volné dvojstránky na poznámky, itineráře, a nebo cokoliv jiného, co si budete potřebovat naplánovat. Každá cesta má navíc stránku na stručnou reflexizhodnocení.

V druhé půlce deníku najdete prázdné stránky. Ty můžete využít dle své fantazie na samotné psaní deníku. Zaznamenejte si vzpomínky z každé cesty. Lepte fotky, pohledy, samolepky. Malujte. Nemusíte se omezovat prostorem. Mezi stránkami nejsou žádné předěly a kolik stránek věnujete jednotlivé cestě je už pouze na vás.

Krom toho najdete v deníku i pár stránek věnovaných cestování obecně. Můžete si zapsat, jaká místa jste už navštívili či kam byste se rádi v budoucnu podívali. Je tu prostor na vaše cestovatelská nej i na adresy všech, kterým chcete poslat pohled z velkých i malých dálek.

Součástí jsou také samolepky, kapsička na dokumenty a dvě záložky, kterými si můžete oddělit plánovací i deníkovou část.

 

UKÁZKA Z DENÍKU

 


Co my a cestování?

Anička

Mám pocit, že k cestování jsem byla vedena už od mala, tak nějak to bylo v rodině, a proto mě asi ani nikdy neopustí. Líbí se mi na něm ta volnost, nekonečné rozšiřování obzorůinspirace, spontánní objevování a tvorba zážitků na místech, kde byste to nejméně čekali.

S rodiči jsme jako malí jezdili k moři vždycky s Fischerem. Pamatuju si, jak nám v letadle stevardky vždycky daly to modré nafukovací letadýlko, které jsme hned na to propíchli při prvním hraní si na pláži. Moře jsme o jarních prázdninách vyměňovali za hory a v létě zase chodili nebo vyjížděli na kolech kopce Rakouska, Německa nebo i Čech. Jako malí jsme každoročně jezdili s celou rodinou a kamarády na Lipno a do Krkonoš. To jsou asi i místa, která mi zůstanou vždycky blízká a budu se tam ráda vracet, jsou plné vzpomínek a hřejivého pocitu domova. V dospělosti se pak konaly dvě zásadní cesty, jedna na rok do Anglie na střední školu a druhá na magistra do Holandska. A ačkoliv mi obě místa nepředstavitelně přirostla k srdci a ovlivnila, tak té naší české chalupářské přírodě se prostě nic na světě nevyrovná.

Když jsem byla malá, vždycky jsem se chtěla podívat na Hawaii, lákalo mě hlavně nekonečné mořesurfování. Tyhle dva zájmy mě neopustily, ale tentokrát mě více láká PortugalskoAmerika, protože se k nim přidala další aktivita, kterou bych s cestováním ráda spojila – tradiční písmomalířství. Nevím, jestli je to celkovým dospíváním, unaveností z velkoměsta nebo prostým návratem k tomu, co člověk dělal v dětství, ale poslední dobou mě to táhne k přírodě. Láká mě prozkoumat hory, cesty a přírodu hlavně po svých, ať už s batohem na zádech nebo v dodávce. Probouzet se ve stanu za svitu sluníčku s výhledem na kopce nebo moře a být vděčná za to, že vůbec můžu. Tak uvidíme, jak se tahle další cestovatelská fáze vyvine. :)

Kačka

Na cestování mě nejvíc baví to, že se člověk naprosto odtrhne od všedního životapoznává nová místa, lidizvyky. Jsem typ člověka, co se ale i rád vrací na místa, která už zná. Kdekoliv se mi líbí, přeju si, abych se tam zase jednou mohla vrátit. Mezi místa, která mi hodně přirostla k srdci patří Římcelá Itálie, kam jsme jezdili s rodiči na dovolené.. nekonečně dlouho dobu nepohodlným autobusem, bydleli jsme pod stanem, ale milovala jsem to tam. K dalším oblíbeným místům patří Amsterdam, LondýnBerlín, který je tak trochu mých druhým domovem, a taky západní pobřeží Ameriky, místa jako San Francisco, Yosemite, Grand CanyonSan Diego, kde jsem několik prázdnin po sobě trávila s kamarády čas na Comic Con jako největší ‘nerd’ :D Na to doteď hrozně ráda vzpomínám. Teď mě to ale čím dál víc láká na druhou stranu zeměkoule, ráda bych se jednou podívala do Japonska, Korei nebo do Vietnamu. Na cestování je krásná i ta doba, kdy je člověk sice doma, ale něco mu připomene pocit z místa, které navštívil, a to těšení se a touha zase někam vyrazit. Doufám, že tenhle těžko popsatelný a nenahraditelně krásný pocit budete zažívat i při plánování s naším deníkem :)

Martina

Ještě před pár lety jsem na cestování byla hrozná. Vždycky jsem se hrozně stresovala, chtěla jsem být všude s dost velkým předstihem a všechno jsem potřebovala mít naplánované do poslední minuty. Z toho mě naštěstí vyléčila cesta do Austrálie. Když jsem totiž jednou překonala tu neskutečnou dálku, veškeré cestování po Evropě se mi najednou zdálo mnohem jednodušší a tudíž nebylo potřeba se stresovat. Po druhé jsem do Austrálie dokonce letěla úplně bez plánů a objevila kouzlo spontánního cestování. :)

Co se týče mých nejoblíbenějších cest, kromě zmíněné Austrálie, která je samozřejmě nádherná, moc ráda vzpomínám na dovolenou na úchvatném ostrově Madeira. Co se týče mých cestovatelských snů, mám ráda historii a tak ráda cestuji po starých městech či zámcích. Momentálně mám dlouhý seznam míst po Evropě, které jsem ještě nestihla navštívit a to jsou doslova za humny. Tím největším snem je asi Skandinávie, zejména ŠvédskoDánsko. Z těch delších cest bych se jednou moc ráda podívala na Maledivy nebo do Karibiku.


 

Deník je v prodeji od 17. května a seženete ho ve většině knihkupectví a nebo v předprodeji na našem webu, kde k deníku získáte i další sadu samolepek! K deníku také vydáváme kromě zmíněných samolepek i sadu pohledů a skvělý print na zeď.

Jsme moc rády, že vás pomocí toho deníku budeme moci na cestách doprovázet. Budeme rády, pokud s námi budete sdílet místa, kam se s vámi deník vydal pomocí hashtagu #CestujiSPrintintin nebo přes mail hello@printintin.cz. Tak se pusťte do plánování a mějte na paměti, že je vždy lepší mít album plné vzpomínek než dům plný nesmyslů. :)

Za printintin,
Martina

Holky z printintin – Anička

Jsme tři. Sehraný tým kamarádek a papírenských milovníků zároveň. Společně jedna druhou skvěle doplňujeme a tak už několik let tvoříme pod značkou printintin. Každá jsme úplně jiná a vnášíme do printintinu jinou energii, a tak bychom se vám rádi představila každá zvlášť. První kolo padlo, jako obvykle, na Aničku. Je z nás totiž nejsta...

O tom, jak se zrodila láska k papíru

. Když jsem v minulém příspěvku slibovala, že budeme vydávat články i jindy než u příležitosti vydání nové knihy, myslela jsem to vážně. Rovnou jsem si to přidala na seznam svých předsevzetí na 2021 a sama sobě se zavázala, že alespoň jednou za měsíc pro vás něco sepíšu. No a jelikož se ztotožňuji s rčením, že leden je pouze test...

Jak jsme v létě psaly knížku o Vánocích

Jelikož ten náš blog trochu zaostává, rozhodla jsem se udělat tradici alespoň z toho, že vydáme článek vždy po dokončení nové knížky a prozradíme vám trochu informací ze zákulisí o tom, jak naše práce vypadala. Takže vám opět po roce přináším radostnou novinu. (A slibuju, že jednoho dne budeme vydávat víc článků než knížek!) Ano...

Jak jsme z lásky psaly knížku

3 holky, 6 měsíců, 757 hodin, 178 stránek, 14 kapitol, 18 043 slov, 119 337 znaků, 235 emailů, 2 rozchody, 2 nepovedené státnice, 2 stěhování, 14 letů do Holandska a zpátky, 1 zbabělý útěk do Austrálie, nespočet hádek, probdělých nocí, litrů alkoholu, čokolády, nervů, slz, ale hlavně nekonečné množství radosti a lásky, nejen k písmu a&nbsp...